Nocoden první
Vyrážíme kolem 20.hodiny, bereme knedlíky v Pavlovicích a pak už bez zastávky až na hranice, zde jednu plnou nádrž za nekřesťanský peníz zhruba o 2Kč vyšší na litru než v Liberci. A pak už jsme se hrnuli Německem, tma široko daleko a provoz jak ve všední den. Naštěstí mají dobré dálnice, skoro celou cestu jsme mohli spát.
Další benzín bereme až ve Francii, samouzřejmě dálniční a drahý. Ale musím říct, že i když ty dálnice mají pěkně drahé, jsou opravdu parádní. A zatímco v Německu bylo aut jak nastláno celou noc, Francouzi sobotní ráno tráví lépe než jízdou a osaměli jsme. Nezastavujeme, ani moc nepřibržďujeme.
První zastávku plánujeme až v Nimes, ovšem přejeli jsme jediné dva sjezdy a tak jsme s dokonce kus té placené dálnice museli zopakovat...
Nimes je moc krásné město, bulváry jak v Paříži, zahrada (Jardin) okouzlující, v místních bazéncích se prohání kvanta karasů. Kousek od věže připomínající zikkurat je Vabanova pevnost přeměněná na univerzitu, zajímavá úvaha zavírat studenty v kasematech... Monumentální římská aréna tvoří báječnou kulisu pro dražbu arabských plnokrevníků. Je tak neskutečně krásná, že se odráží i v oknech místního justičního paláce a hned nedaleko od něj je budova burzy, to aby to k sobě hříšníci a soudci neměli daleko. Ovšem katedrálu rekonstruoval asi někdo od jiného fochu.
Přespíme v BB hotelu v Perpignanu, Najtík má problém se v pokojíku vytočit, tak moc veliký to tam je. Samozřejmě jsme prošli centrum města jen pevnost = hrad Mallorských králů jsme vynechali, půvabná katedrála snad s největšími varhanami, co jsem kdy viděl, nádherný vitrážový okna, prostor úžasný. Staré město žije jak o masopustu, kapely (dechové!) hrají v ulicích, kavárny plné. Černoušci, co nosí na těle zboží, obdivují Najta. Vůbec vlastně všichni ho fotí, hladí, krom jedné arabky se ho snad nikdo nebál, spíš naopak, my jsme museli dávat pozor, aby ho nevyhladili.
Vracíme se do hotelu přes moře - písečné pláže (no místy trochu vajglové) vzal útokem hlavně Najt, konečně mohl pořádně lítat.