Uplynul týden. Meterologové slibovali zimu, déšť se sněhem, ve výškách nad 1000m dokonce až 15 centimetrů sněhu. Vyhlídky nic moc – ale Yarísek už má zimní botky, tak nás nic nemohlo zastavit. Cílem byl viklan u Vlčího doupěte.
Na parkovišti pod Bukovcem jsme byli první. S ohledem na počasí (mlha jak mlíko) a čas (7:30) se nebylo čemu divit. Prošli jsme Jizerkou, nafotili zlaté trávy na rašeliništích u Safírového potoka a po stopách „expedice Jizerky 2009“ se vydali na Pytlácké kameny (975 mnm). Své jméno mají podle slavného jizerskohorského pytláka Hennricha, který tam měl „revír“ a kde byl taky roku 1813 zastřelen.
Skaliska jsou to rozlehlá, je tam skalní brána, skalní okno a taky „Mozek“. To sice není viklan, ale vzhledem se mu docela blíží a koneckonců informace, kde se náhradní mozek dá najít, nemusí být k zahození  :o)
A pak jsme pomalu stoupali na Věžní skály na Jelení stráni (1018 mnm). Rozhlíželi jsme se pečlivě, protože jsme věděli, že k viklanu nás žádná značka nedovede. Ale protože se jedná o nejfotografovanější viklan Jizerek, a je u něho prý i „keška“, tak jsme spoléhali na „stopy v trávě“. A opravdu. Tam, kde z červené značky doprava odbočuje neznačená cesta  (po které jsem expedici zkratkou a hlavně po měkkém podkladu pro  Pedroníkova tlapátka vedla k Jizerce), tam je nalevo mezi smrčky úzká vyšlapaná cestička k viklanu. Z červeně značené cesty viklan vidět opravdu není.
Nafotili jsme pár dokumentárních fotek a pokračovali dál na Jelení stráň. Hatě už Betku vůbec nevzrušují, je z ní zkušený horský pes. Liščí cesta nás pak dovedla zpátky do osady Jizerka, mlha už se natolik zvedla, že byl vidět i Bukovec.
Ušli jsme asi 10 kilometrů, trvalo nám to jen něco málo přes dvě hodiny. Ono se  moc rozjímat nikde nedalo, padala mlha, všude bylo mokro. A kupodivu hledaný viklan i Mozek se neschovávaly – daly se snadno najít.

Dalším cílem by měl být viklan na Bukové a taky Čertova komora

Xerxová, 17.10.2010