Pomalu začínám rozumět slovu květen
Archiv

Nezačali jsme měsíc průvodem, ale pochodem Mordovou roklí. To je taková oblíbená sebemrskačská trasa, kde si mí lidi dokazují, jak jim kopce nedělají dobře. Pro čtvernožce je to sranda, pro lidi s ruksakem zepředu a zezadu je to fakt těžký.
No a pak už jsem se jen flákal doma, občas s paničkou na krátké socializační (ona je překvapená, že na cvičáku v 6 ráno v dešti není s kým socializovat!). Ovšem naštěstí sousedka má na hlídání Afinku, krásnou ryčbečku, která se se mnou moc chce kamarádit! Já běhám pořád okolo plotu, dávám tu rovinku za poloviční čas jak ona, vždycky dvorně počkám a letím zpátky. Přesně nevím, proč na mne tak trochu nechápavě kouká a vždycky, když se na chvilku zastavím, točí se ke mě zády. No a poměrně málo vydrží, já běhám a ona si klidně odejde a bručí cosi o holobrádcích...
Až teprve dneska jsme si trochu vyrazili, jenže zase - ti lidi nemají rozum! Venku hic jak v pekle a my lozíme po třech hradech ve Středohoří! Furt jsem jim naznačoval, že jako kde nechali hybríska, že bysme jako klidně mohli už jet, že každej tejden nemusíme nutně trhat rekordy. No, jdu si lehnout, nemůžu na nohy. Jsem na ně ráno zvědavej, teda.
Psáno 07.05.2016

Nestíhám, nestačím, nesnídám, nesvačím...Od včerejška tu mám výchovně vzdělávací činnost a zcela se zanedbávám, v misce zůstávají kranulky i odřezky hovězího, ty děti mi dávaj, teda.
Je pravda, že týden jsem měl velmi odpočinkový, neb lidi na mne nemají čas. A tak spíš bloumám po zahrádce a obdivuju květenu, kvete nám tu totiž asi skoro všechno, jen chaloupka ne a ne rozpučet. Sousedovic Afina už se mnou nepeče, jen párkrát přišla čmuchnout k plotu, ale ani neběhá, prostě holka, no.
Po sobotním výletu, který ale opravdu stál za to, samozřejmě nastalo, co jsem čekal, mý lidi přišli o chuť chodit, ba místy to vypadalo, že přišli i o schopnost chodit. Páník sotva lozí schody ještě teď, žabař. To já naopak jsem na to už skoro přišel, nahoru mi to jde samo a dolů skoro taky, každopádně už to umím sám.
Ale dneska už se mi taky nic nechce, počkám, až lidi dokonferujou, třeba mi šoupnou nějaké masíčko, a půjdu šláfen.
Věčná nuda s těmi lidmi, furt jen že do práce, do práce, ale že by třeba do lesa, na to je prakticky neužije. A přitom tydle Sudety jsou moc krásné. Kupříkladu dneska po ránu jsme objevovali novou cestu podle Černé Nisy od Kateřinek nahoru. No, objevili ji před námi již stavitelé všech těch jezů a náhonů (škoda, že to všechno tak krutě chátrá), ale my ji objevujeme znovu! A myslím, že tu budeme častěji, neb to vypadalo na houbovitý terén.
Jinak se vlastně celý týden nic zajímavého nedělo. Začali jsme oslavou Španěl, neb jsem dostal vepřovou pac - co mi nechali lidi z jamonu, který dostal páník. No, nis mi nenechali, nebudu nikoho napínat. V týhle rodině je psík na úplně posledním místě, co si neukradně, to nemá (nakonec, všeci kradnů). Ale tu nohu jsem dostal, asi už panička nemohla.
Po náletu dětí jsem vlastně celé pondělí relaxoval a byl rád. že lidi musí do té práce nebo kam to vlastně chodí. Měl jsem klid a mohl jsem si utřídit myšlénky. Pak už to bylo horší, protože myšlenek se nedostává a nebylo co třídit. Ovšem díky tomu, že jsem vlastní pílí překonal odpor ke schodům, přesouvám se z místa na místo a konečně chápu tu radost tety Bety, že vlastně tady v chaloupce co místnost, to pelíšek. Občas navíc objevím skrytého plyšáka, vyndám mu oči a čumáček a buďto i vycpávku, nebo si ho schovám na příště. I tak je báječný pohled na páníka, jak se děsí, když si stoupne na očíčko a balancuje. Ondá jsem mu pod nohy u stolu položil klacík, on za tmy se důstojně vztyčoval, vyrazil a ... moc pěkné, škoda, že neumím zahrát tuš.
Kvete nám zahrada, prý později jak vloni, mi to nepříjde. Jediné, co se opravdu změnilo je, že už na třech dokážu stát u tulipánu klidně i dlouho. Jen nemůžu pochopit, proč furt mám tak mokrou přední. Asi ty tulipány.
Psáno 21.05.2016
Zahajovat týden výpravou, to mám ze všeho nejraději. A navíc tentokrát to byly moje Sierra Llisera, zbožňuju. Nadmořská výška skoro mého rodiště (vždycky si trochu vzpomenu), ale okolo mne kopce, bohatá tráva, jelení čmuch. Prostě Sudety, ty mi přirostly. Jen holt tu máme děsný sucha, i rašeliniště, kde to vždycky čvachtá, je skoro prašný. Byli jsme juknout na narcisy u Hnojového domku, přišli jsme v pravý čas, už odkvítaly. No a pak jsem šli tu parádní cestu na Pytlácké kameny, Jelení stráň, Karlovský most a zpátky přes Pralouku. Moc mám tuhle trasu rád, ale přece jen je lepší, když nezabloudíme, takto jsem měl po těch skoro 6 hodinách tlapky trochu ucouraný. Ale to se to pak spinká, i celý pondělí uletí jako voda.
Sucho máme i na zahrádce, práší se nám od kytek i rybízů. Páník krabatí čelo, co že nám to zase uschne, a běhá s konvema. Já samozřejmě vím, že můj páník umí dělat zázraky jako žádnej jinej, ale teď mne překvapil ba vyděsil. Běžel jsem k němu na zahrádce koukaje, co že to tam dělá důležitýho mezi rybízy a on na mne ukázal a normálně na mne pršel!! A pěkně studeně, teda. Musel jsem utýct, tak moc jsem se vyděsil. Zpoza rohu a pak od babičky z kuchyně jsem pak sledoval, jak vyrábí déšť na jednotlivé keře, ba i jahody popršel! Ale musí u toho asi trochu trpět, protože asi jako oběť musel tahat za sebou dlouhatánskej zelenej ocas, a to já si nikdy nevšim, že i lidi mají signálku. Ale když se vrátil, byl zase bezocasý, tak soudím, že je kupírovanej za to, že prší. No je nějaký jiný vysvětlení?
Koukáme se už po houbách, máme zprávy, že někde na klóbusu už rostou, ale v našem lesíku, kde to znám nejlépe, zatím nic. Stavili jsme se tam v týdnu i dneska, a to bylo po dešti! a kdenictunic. Jen panička a já se vracíme jako miss mokré tričko, protože prolejzáme tím lesíkem dost partyzánsky. Jo, a dneska jsme mohli ulovit 3 mloky! Ale nechali jsme je jít, nevypadali ani moc jedle.
Poslední zážitek - strejdu Panela jsem trochu strašil, když jsem si hrál s polínkem, bohužel záznam největšího letu se nepoved .-(
Psáno 28.05.2016
te