Červen bílý, lidé šílí
Archiv

Fakt to je divný. Venku bezmála mrzne a lidi místo prošívaný bundy nosej náhubky. Naštěstí já nemusím, i to je ale takový divný. To jsem jako méněcennej, takovej jako zbytečnej, když už jim ani nestojím za ten košík? Přitom já ho mám naraženej rajcvajc, kdežto páník se do toho svýho rukávu nasouvá půlden a ještě u toho děsně funí.
Na to, že Míková má už léto, je teda pěkná kosa. Frajersky jsme vypnuli topení kdesi ve středu a dnes přilezli ku kotlíku s prosíkem, protože fakt kosa. Brambory na záhonu se chystají na sněhovou pokrývku a tak se vyhnaly do vejšky, aby ze závěje aspoň něco bylo vidět, kdyby náhodou páník třeba chtěl okopávat. Mně to nesvěřej, já bych je vokopal, až by hlízy lítaly. Ale to ne, to si páník s motyčkou schovává, až nachumelí.
Taky nevysekali v sadu. Když ráno vybíhám čůrat, mám od trávy mokrej pupík, a to je teda pěkně nepříjemný! Asi už čůrat nebudu.
Pro samé krásné počasí jsme skoro nevytáhli tlapky celý týden. Jasně jsem slyšel lidi, že říkali, že bych potřeboval dlouhej vejlet, a to já teda jo. Jenže kdenictunic, pro pár kapkůch ti lenoši nikam nechoděj. Pozitivní je jen to, že mi postavili novej pelínek (ještě voní dřevem!), na kterým se můžu celej natáhnout a nepřečuhuju. Že prý, kdyby přijeli hostě. No, tak ho teda celej tejden hlídám, nikde nikdo a ono mi to vyhovuje. Jak zní staré pravidlo - host do domu, zub do nohy!
No a tak my si tady žijem.
Psáno 6.6.2020

Na fotkách to poznat není, ale potkalo mne několik katastrof v posledních dnech. Neměl bych to říkat asi nahlas, ale co naplat, aspoň svému deníčku si postěžovat mohu. Mí lidi se zbláznili. Když před 14 dny postavili pingpongový stůl, myslel jsem si, že je to pro děcka bez rozumu, aby si tak jako plácali. Ale co čert nechtěl, mí lidi ztratili rozum a plácaj si. A já honím míčky a jsem uštvanej, protože je vedro a dusno. A já ten míček ne a ne chytit a když už ho chytnu, tak ho musím vydat, protože prej to není moje kořist ale jejich hračka. A tuhle stupidní zábavu teď provozujou v podvečer, místo abychom šli někam třeba do lesa. Navíc tam už začly růst hřibáci (vždycky jsem je nenáviděl, protože hřibáci zdržujou výpravu, ale furt lepčí jak pinčes teda), ale oni raděj mydlej do míčku.
Dále se panička opět rposadila s tou svou socializací. Dneska jsme vstali pěkně začerstva, že půjdem na nějakej pořádnej kopec, aby si páník mohl dělat panorámy, a ono nic. Bloumání Ruprechticema na šňůrce. Tak jsem se všem pomstil - probral jsem psíky ze všech dvorků, zahrad a předsíní a holt dneska se vstávalo o něco dřív jak jindy. Jo, mne tu mají lidi rádi...
Jinak vlastně furt nic - viz dogumentace. Trocha toho pocourání v lese, ale že bychom šli nějakej pořádnej vejlet, to nem jen takový samý přicmrdovačky. A přitom teď je všecko tak krásně zelený, šťavnatý, potůčky už zase trochu tečou (no, zas ne úplně moc, už jsem viděl lepší) ba i ty zmíněný houby už lezou. Ale my namísto objevování nových stezek - mydlíme do míčku. Ach jo.
Psáno 13.6.2020
Když tak o tom dumám, celý ten týden byl tak trochu jalový. Vlastně jsem se nehnul z boudy, když se to tak vezme. No jasně, v neděli jsme v dešti šli "fotit vodu", jak pravila panička. Ovšem voda sice padala z nebe, v korytě skoro nic. Jediné pozitivní na výpravě bylo setkání s mloky, ti se nám slušně rojí. Rovněž něco málo plodnic bylo lesu vyrváno, ale nicmoc.
No a pak zase začla ta lidská přetvářka se zaměstnáním, jak tam jako choděj, mne nechávaj hlídat babičku a na pelínek mi pohodí pár piškotů, jakože mi to musí stačit. A pak přijdou domů a hrajou ten pingpong.Fakt nuda, šílená nuda. A k dovršení všeho si panička vzala dovolenou a vyklízela skříně, to už je fakt snad lepší ten pinec teda. Budiž, ve středu jsme šli troch u delší pochůdek na Pilzberk mokrým kaňonem a něco málo i našli, ale zase bylo takový dusno, že mne ten výlet ani snad nepobavil. Ve čtvrtek jsme jeli páníka povzbuzovat na Malevil, teda on se honil za míčky a my obešli Jezevčák, dokonce jsme si dali pusu se srncem, ale jinak vlastně furt stejný - horko, dusno, já vlastně ani na ty výlety chodit moc nechci. NO a k dovršení v pátek veterína - jakási boule na prstě, pan dr mi ji vysmýčil jakousi tekutinou a prohnal mastí, několikrát jsem mu tu hlavu moh ukousnout, ale překonal jsem se, ještě léčí. No a od té doby nepřetržitě prší, to proto, že páník má plný lapáky vody a měl by ještě běhat s konvema v tom dešti aby si je vyprázdnil... Já si zatím v klidu počekám, jak mi dozrají jahůdky, třešně už trhám a jsou celkem dobrý, jabka zatím nic moc.
Psáno 20.6.2020
Ňák to moc letí a nestíhám si pamatovat. Ono když se vlastně furt jeden povaluje z pelíšku na pelíšek, občas zabručí na Mirka (britský kocour, co si navykl místo domů chodit k babičce) aby se trochu proběh, tak vlastně není moc o čom psát. Vzpomínky se mažou nějak, řekl bych.
Začali jsme po velikém dešti v neděli, juknout se na vodopád na Jedlové. Naprosto parádní, teda až na tu vodu všude. Chodíme se poměrně často, nakonec koronu jsme zahajovali právě zde, ale tohle jsem ještě neviděl. Že to neviděl páník není nic divnýho, on si totiž nic nepamatuje.
V týdnu jsme párkrát sice vyběhli do lesíka, ale nic moc. Pod průhlednou záminkou, že jako já mám ten zraněnej prst, aby se nepoznalo, jak děsně mi lenivěj mí lidi. Fakt je těžký je někam vytáhnout a pak ale, přiznejme si, funíme všichni. Ovšem já jedinej na to mám věk, řekl bych. A navíc jako španěl mám k vedru vrozenej odpor, to dá rozum.
No a dneska jsme to teda fakt korunovali. Šli jsme zase na druhou stranu libereckýho dolíku - z Rašovky na Javorník a zpátky. Musím teda říct, že sice ty výhledy nebyly úplně ostrý, ale moc jsme se kochali.
No a na závěr dne se mi zbláznil páník. Venku šestadvacet a on se chopil takového klacku s plíškem na konci a začal žnout trávu! Lidi se zastavovali, ukazovali ho dětem a on místo studu se naparoval. Naštěstí pak začalo pršet a tak se stáhnul domů, už ho asi ven nepustíme, počítám. Snad ho to přejde, exhibionistu.
Psáno 27.6.2020