Asi už je to tady. Já vím, že astronomicky máme jaro dávno (nechápu sice, proč mají lidi krom různých letopočtů ještě různé kalendáře a krom těch národních ještě i astronomický), ale pocitově tady na severu zrovna jaro nevládlo. Ovšem v tomto týdnu už zmizely poslední krystaly sněhu ze zahrady ba i na cvičáku ze všech zákoutí nekouká špinavý sníh ale špinavá tráva, hnědé listí a spousty sajrajtu lidského (kupříkladu vysypané popelníky z automobilů). Ale taky příslib - raší pupeny (mimochodem, jsou dobré, jsou sladké, jsou jako med!) a na sluníčku je teplo. Řekla bych, že už to začíná a já se teda moc moc těším. Ovšem mám s tím i nějaké ty starosti, kupříkladu když po mne chtějí pózovat pro velikonoční přání. No to mne tak děsně nebaví - však to dnes mezi obrázky zařazuji, to aby všichni viděli, že letos teda nebude nic. Jsem sebevědomá mladá dáma, která se nenechá manipulovat, navíc za mizernou odměnu několika piškotů! Přitom jasně vidím, jak krásně by se vyjímal třeba nápis "United colors of Beta", to by bylo originální, panečku. Ale nějaký kraslice či co, to teda není nic pro mne, navíc to není oloupaný a nesmí se to jíst. Tak k čemu vlastně?

Psáno 5.4.09

Je to jasný, je to fajn, už nám to určitě začlo. Co? No přece jaro! Už je neoddiskutovatelné, i když na Ještědu ještě leží sníh a škarohlídi jaké páník vzpomínají na prvomájové průvody ve sněhu ... Já tomu nevěřím, u nás v moravských úvalech by to jistě nebylo ani myslitelné, tady v Sudetech přece jen trocha možností je, nakonec ten ještěd je fakt bílej ... Ale už mi všechno fšecičko kvete nebo se ku kvetení schyluje, takže já jsem optimistka, teplyčko už nám tu nějaký čas zůstane.

denní režim snad i díky tomu máme příjemný - vycházky na cvičák se střídají s trvalým pobytem na zahrádce, kde obnovuji výkopy, záhraby, zkrátka makám. Občas trochu někdo pomůže, kupříkladu panička pěkně uhrabala veškerý trávník, ale tím mi zničila mé záhraby a já musela nanovo, ale celkově i díky té její práci zahrádka prokoukla. Napučila nám magnólie, než stihnul páník přijít se svým novým kanónem, rozkvetla. Pak mne u ní chtěli fotit, ale já fakt neměla na molo zrovna rozmar, tak je z toho focení nic. Nakonec je to stejné jako focení na velikonoce; myslím, že už jsem na to velká. Abych jim pózovala se zajícem, ne? Nebo s vajíčky. No prostě mi to letos nějak nesedí, no. Ale oni se tak snaží!

Byli jsme na výletě. Cestou tam jsem jako obvykle zpívala, až se páník ošíval (cestou zpět zpravidla nezpívám, to odpočívám). Stejně jako vloni jsme procházeli kusem Lužických hor okolo Popovy skály; letos jsme chtěli dobýt zříceninu hradu Větrov. Samozřejmě, vnímavý čtenář ví, že to je to místo, kde byl chrabrý Frodo zraněn, ale mnoho se tu už nedochovalo, ať jsem čmuchala jak jsem čmuchala, hobití krev už nebyla k nalezení. Zato z ohniště se ještě dýmilo! Jen jsem nevyčmuchala, kdo vlastně před námi byl. Jedno je ale jisté - lesy lužických hor ohrožují dřevoborci. Nevim přesně, jak vypadají, ale ničí cesty hlubokými výmoly a vyrábějí cesty (no spíš hluboké příkopy) nové, zůstávají po nich nařezané a nedokácené stromy, o nepořádku v lese ani nemluvě. Pár smutných fotek jsme si nechali, teď jen, kam je poslat.

Užívám si Velikonoc, flákám se na sluníčku a doufám, že mne zítra koledníci přehlédnou. Stejně je fajn, když mám své lidi doma a mohu jim předvádět, jak pěkně hlasitě umím štěkat u plotu. Moc mi to vyhovuje, jen se děsím, že panička povídala cosi o koupání, to by mne teda naštvala!

Psáno 12.4.09

Týden utekl jak voda, snad i proto, že byl nějak kratší díky velikonočnímu pondělí. Ono totiž jde o to, že když mám lidi doma, nemohu spát. Musím se o ně starat. Přesouvám se tedy z pelíšku na pelíšek, podle toho, kdo potřebuje víc mé péče. Páník bývá u svých počítačů a tam se chodím rozvalit na kanapátko, mohu trochu dřímat, on je totiž nervózní, když mu na klávesnici položím pysk. Huláká a myslím, že by ho vyloučili i z tanečních, jaký používá slovník. To panička, to je jiné. Ať cídí nádobí, prádlo či surfuje, vždycky vše odloží a hladí mne. Občas teda tahá klíšťata či vraždí blešky kamarádky, ale v zásadě je to příjemné. Ovšem - nevyspím se. A je zde riziko úplného vyhlazení.

Velikonoční pondělí jsme velmi šikovně obešli, na koledníky jsme vyzráli - hned po ránu mí lidi odešli na golf a k buřtové babičce na koledu a i když mi tu nechali kraslice, tak mne zamkli a já nemohla reagovat na zvonění. Tak jsem to prospinkala a bylo to velmi příjemné.

Úžasný zážitek jsem měla dnes ráno. Po dlouhém čase bylo šeredně, to ovšem páníkovi nezabránilo vstávat jak do fabriky, sbalit hole (no, spíš bychom mohli použít správnější slovenské slovo palice) a jet "hrát". Vzali mne sebou. Sice jsem napřed s paničkou musela absolvovat vycházku do lesa (ona je totiž na vycházkách závislá), ale stejně jsme stihli páníka při několika posledních úderech a bylo to úžasné. Ten míček se mi přesně vejde do huby a jak všichni znervózní, když ho uchopím! Přitom jsem samozřejmě náhodný vliv a tutíž se mnou pravidla počítají. Škoda, že nemůžu chodit na greeny, to bych mohla pouštět náhodně míček zrovna do jamky a páník by byl lepší Tygra. Takhle - beze mne - je dost chabej, teda.

Jo, na cvičáku rostou divný sasanky-viz foto.

Psáno 19.4.09

Páník byl půl týdne někde (ten bude tak vyškolenej, že už s ním prostě nebude k vydržení, ono už teď je to občas těžké) a tím pádem se můj týden scvrknul na cvičák a hlídání domova. Trochu se mi to zkomplikovalo tím, že v týdnu hrozilo, že zase přijde zima. Já už mám vyležená některá místečka, trávník je tam sympaticky polehlý, pampelišky odstraněny a tam se válím. Ovšem to nesmí být zima, to musím ležet u radiátoru, pěkně, abych neprostydla. Naštěstí ale přijel sv.Jiří, vylezli hadi a štíři a dobře to dopadlo - zem se prohřívá. Možná až moc, práší se mi od tlapek, když peláším zahradou, a rozházená semínka trávy na mých stezkách u plotu jsou důkazem páníkových zbytečných (a přece jen trochu směšných) snah. Teď jsem zaznamenala, že se u nás nesmí topit ohýnek ani maličkej, ale to je i tím, že děsně dneska fouká - fakt hodně - ale i suchem. Včera jsme stihli na malém plaménku opéct kus kuřete, ovšem na mne zbylo zase jen prkýnko, jako dycky :-(

Vykvetly nám stromy zahradní, řekla bych, že nejpěknější je višeň, proto taky jsem se s ní vyfotila. Těžko říct, kdo je hezčí, řekla bych, ovšem ona to má jen jednou do roka, kdežto já furt, že. A protože vykvetly stromy (no taky kvetou rybízy, ale to není vůbec zajímavá podívaná), tak jsme vynosili ven veškerou květenu, která to snese. Počítám, že přijdou mrazy ...

Nebyl by to víkend, kdybychom nebyli na výletě. Nevím proč, ale zase jsme šlápli kus Lužických hor. Nedaleko Jítravy je děsně parádní šutr, říká se mu Bílé (nebo taky Sloní) kameny. Tam jsme zahájili a šli takový malý asi 10-ti kilometrový okruh, lidi už nemohli, já klidně. Páník sekal fotku za fotkou, ale nic moc mu to nevyšlo. Inu, má se ještě moc co učit! Ale všechno krásně kvetlo, i borůvky! A šťavel, a jak foukalo, tak lítal pyl všudemožně. Ještě že nejsem alergická, teda.

Jo, v týdnu taky naši mlaďasku označili magistrou, ale ani se to na ní moc neprojevilo, byla tu včera a nos má stále na původním místě.

Psáno 26.4.09